Data Českého statistického úřadu z uplynulých let uvádějí, že na každých 100 dětí jich 42 zůstane do tří let bez otce. Lze tedy předpokládat, že minimálně polovina z nich, ne-li více, dnešní Den otců neoslaví. Ani já ho nikdy neslavila. S vlastním otcem jsem se během života viděla zhruba jednou za deset let, když se v něm ozvalo svědomí. Jiný otcovský vzor jsem v životě neměla, takže nikdy nebyl důvod k oslavám. Až dnes. Je první Den otců, kdy je můj muž tatínkem. A já slavím. Slavím, že máme toho nejlepšího tátu na světě. Když ho vidím s naší dvouměsíční dcerkou, pokaždé mě to dojme.
Možná i proto, že jsem sama otcovskou lásku nikdy nepoznala, si toho cením o to víc. A vědomě jsem si taky vybrala chlapa, o kterém jsem věděla, že tuto roli zastane více než důstojně. Ne vždycky to tak ale bylo. Pokud vyrůstáte bez otce, je nanejvýš pravděpodobné, že se to na vás v nějaké formě podepíše. Což mi potvrdili i odborníci.
„Pokud otec zcela chybí, nebo v rodině nefunguje, vznikají problémy u obou pohlaví,“ říká Jakub Sláma, terapeut z dětské psychiatrické nemocnice v Lounech.
Chlapcům schází mužský vzor, navíc chybí-li jim mužské vedení, snaží se přerůst ideál otce, který ale neznají, takže nikdy nemohou vyhrát. Dcerám zase chybí pochopení a přijetí, cítí nedostatek emocí nebo naopak příliš těch negativních, nezvládnutých. A to se pochopitelně projeví.
„Dívkám vyrůstajícím bez otce velmi často chybí sebevědomí, uvědomění si vlastní hodnoty, pocit ochrany, selhávají ve vztazích, hledají ochranu na nesprávných místech. Každá dívka potřebuje od svého otce chválit, potřebuje mít pocit, že ji táta ochrání před vším na světě a je pro něj důležitá,“ vysvětluje Sláma.
A jeho slova mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. Na základce jsem si myslela, že pokud budu hodná a mít samé jedničky, táta zase přijede. Doufala jsem, že když budu mít krásné vysvědčení, vezme mě v létě k moři, jak sliboval. Samozřejmě, že se to nikdy nestalo, a já brzy přestala doufat, ale ta snaživost a touha po mužském uznání mi zůstaly. Ať už šlo o práci, a především pak o vztahy.
Svým partnerům jsem se chtěla hlavně zavděčit a myslela si, že čím víc je budu zahrnovat láskou, tím lépe. Pochopitelně se mi to velice rychle vymstilo a já na dva roky uvízla v toxickém vztahu, ze kterého jsem si odnesla půlmilionový dluh, nalomený zub, jeden monokl, rozcupované sebevědomí a hodně pocuchané nervy.
Pravdou je, že ženy, které vyrůstaly bez otce, mívají v dospělosti častěji problémy s výběrem partnera. Dělají nezdravá rozhodnutí, stále hledajíc otcovský ideál, který ale nedokáží identifikovat.
„Otec buduje ve své dceři ženskou hodnotu, utváří v ní představy o budoucím partnerovi. Pokud v dětství dostane dcera od otce dostatek pozornosti, empatie, spolehlivosti a ochrany, je pravděpodobné, že tyto kvality bude mít i budoucí partner. V opačném případě může trpět nedostatkem sebehodnoty, a to se negativně odrazí na celkové vztahovosti s druhými lidmi,“ potvrzuje Sláma s tím, že role otce v životě dcery je velmi důležitá, ale také velmi náročná.
„Pokud otec dostatečně chválí, dává dceři dostatek emocí a pozornosti, pravděpodobně z ní vyroste sebevědomá žena, která věří sama v sebe a své schopnosti, a především si uvědomuje svoji hodnotu v rámci vztahů,“ dodává.
„Táta je ten, kterému dcera zazpívá písničku, když se touží stát zpěvačkou. A moc si přeje v jeho očích být ta nejlepší. Táta je ten, kdo synovi ukáže, jak rozdělat oheň, a podporuje ho, aby si zkoušel poprvé sekat sekerou, a touží po jeho uznání,“ doplňuje k otcovské roli Gabriela Cabrnochová, psychoterapeutka z Prahy, jejíž klientelu tvoří převážně ženy a rodiny. U matek se staršími dětmi se setkává s absencí otce v domácnosti u zhruba 30 % rodin.
I ona se přiklání k názoru, že otec hraje ve vývoji dítěte naprosto zásadní roli. „Otcům občas říkám, i když mají ještě malou dceru: chovejte se ke své manželce tak, jak byste chtěl, aby se choval k vaší dceři její budoucí partner. Vaše dcera se dívá a vstřebává tenhle vzor,“ popisuje Cabrnochová.
Já si naštěstí díky milostným přešlapům uvědomila, co v životě nechci, a při výběru životního partnera jsem si už nedovolila šlápnout vedle. Mám jistotu, že moje holčička bude mít ve svém tátovi dokonalý vzor, který ji naučí vážit si sebe samotné a jak se má správný chlap chovat. Tátu, který celý den tvrdě pracuje a úspěšně vede vlastní firmu, pak s ní dělá blbiny a zahrnuje ji nekonečnou láskou, totiž denně vidí také třeba u plotny nebo lítat po bytě s vysavačem. A naštěstí není sám, kdo to tak má.
Podle výzkumu Ligy otevřených mužů z roku 2020, kterého se účastnilo 839 otců nezletilých dětí, kteří pokrývali věkové rozmezí od pětadvaceti do čtyřiapadesáti let, se zapojení otců do každodenních činností v domácnosti a v péči o dítě od roku 2010 výrazně proměnilo.
Podle zjištěných dat řeší například nákupy o 17 % víc otců než dříve. Minimálně o 10 % víc otců se podílí na uspávání dětí a zhruba stejné procento tatínků vodí děti ráno do školky/školy nebo na kroužky. Výrazně také vzrostl počet otců, kteří s dětmi navštěvují lékaře nebo pečují o nemocné děti. A to až o 15 % u oslovených.
Podle mě je tedy na místě oslavovat otce, a to nejen dnes, kteří jsou dobrými táty, vzdát jim hold za to, že jsou svým dcerám skvělými vzory, a jejich holčičky tak neskončí ve dvaceti letech s monoklem na oku. Nebo za to, že své syny vedou k tomu, aby jednou byli sami dobří tátové. Takoví tátové by se dnes měli oslavovat. A snad slavících dětí bude jednou víc než 58 ze 100.