Proč Sýrie aneb to ses zbláznila, vždyť tě tam zamordujou!

Tak zhruba tak nějak reagovalo dost lidí, když jsem řekla, že se chystám na dovolenou do Sýrie. A bez manžela! Ha! Ujišťuji vás, že momentálně nic není tak horký, jak to vypadá. Média nás krmí různými hrůzami, ale to dobré nikdy neukážou.

Situace v zemi je aktuálně relativně stabilní, vláda má pod kontrolou 80 % území, na které se lze dostat. Vlastně právě teď je to možná nejvhodnější čas k tomu, abyste se do Sýrie podívali, pokud vás to láka. Z bezpečnostního hlediska určitě.

Nabízí se pár dalších otázek, jako není to zvrhlý jezdit na místa rozervaná válkou, fotit si zničené budovy? Není to tzv. „černý turismus“?

Lze se na to dívat mnoha způsoby. Nastíním můj úhel pohledu. Válka, ať byla před 1000 lety nebo loni, je nedílnou součástí historie, ať se nám to líbí, nebo ne. A je dobré vidět pro jednou na vlastní oči, jaký dopad může mít na životy obyčejných lidí. Je důležité, aby o tom svět věděl, slyšel, a to nejen prostřednictvím komerčních médií, ale také očima nezaujatých tichých pozorovatelů, kteří cestují za poznáním a vzděláním. Dokud si neděláte selfíčka s troskami jako nějaký ignorant bez mozku, je to ok. S tímhle názorem jsem se setkala i u většiny místních.

A nepodporuješ tím režim, diktaturu v zemi? Otázka politiky je v Sýrii momentálně spíš off the limit. Vládu prezidenta Bašára al-Asada považují místní vesměs za nejmenší zlo a chtějí mít hlavně klid a žít v míru. A i kdyby měli jiný názor, tak vám ho nesdělí. Co vám ale každý Syřan řekne, je, že turisty potřebují. Vidím to tedy spíš tak, že svou návštěvou nepodporuji režim, ale lidi.

Každý vás uvítá s rozzářeným úsměvem a otevřenou náručí a bude vás hostit, jako byste byli jeho vlastní příbuzní. „Vítejte, pojďte dál, tady máte, dejte si,“ to uslyšíte ze všech stran.

Pravdou je, že vidět záblesk naděje a radost v očích syrského lidu, který tolik zkusil, vás přiměje úplně vypustit otázku politiky.

Je potřeba si také uvědomit, že Sýrie je kolébkou civilizace. Trochu to sice zastínily události posledních dekád, ale když kráčíte po nejstarším trvale osídleném městě na světě, spočinete v nejstarším křesťanském (!!) kostele světa nebo se dostanete na místa tisíce let stará, najednou zapomenete, že tu ještě před několika lety zuřila válka. A možná pocítíte i lítost. Lítost nad tím, že je Sýrie pro svět pouhým synonymem války, krize a utrpění. Ta země a její lidé toho mají tolik co nabídnout. Tolik co předat a tolik co nás-lidi ze západu-naučit. Stačí mít jen otevřenou mysl a nebát se vykročit na cestu. A za sebe mohu potvrdit, že to je jedna z nejpozoruhodnějších cest, po kterých se v životě lze vydat.

Jak se tam vůbec dostanu a co potřebuji?

Do Sýrie naneštěstí nemůžete odjet, jak se vám zlíbí. A už vůbec ne jako jednotlivec. Z bezpečnostních důvodů se za vás musí zaručit místní cestovka nebo průvodce. Jinak vás prostě nepustí přes hranice. Syrské cestovky, případně třetí strana, která je to přes ně schopná zajistit, vám zprostředkují úplně všechno od A do Z. Já jsem cestovala přes firmu Against the Compass Joana Torrese, který organizuje skupinové expedice do nejrůznějších zemí, převážně Blízkého východu nebo severní Afriky.  Mohu jedině doporučit, jak se o nás všichni zapojení starali, bylo vskutku mimořádné. Navíc máte možnost seznámit se s dalšími cestovateli, kteří mají na svět stejný pohled jako vy. Samotná naše skupina byla pro mě zážitkem. Vše je zcela legitimní a bezpečné a nemusíte se o nic strachovat.

Lze samozřejmě jednat i přímo s některou ze syrských cestovek. Mám vynikající zkušenost s Marrotou a štěstí, že pár lidí z této společnosti mohu nazývat přáteli. Jejich služby jsou na výbornou a jsem skálopevně přesvědčená, že pro vás zařídí cokoliv.

Typicky takový např. osmidenní zájezd vypadá tak, že dají dohromady program a zařídí vám k němu stravu, ubytování, dopravu, a především povolení dostat se, kam je třeba. Jak jsem již zmiňovala, po Sýrii se nemůžete pohybovat svévolně, jak se vám zachce. Všude, ale všude jsou armádní check pointy, které zajišťují bezpečnost. Přes ty, speciálně pokud opouštíte města nebo přejíždíte, se dostanete jedině s průvodcem, který má za vás zodpovědnost. Sama nejsem příznivcem organizovaných zájezdů, ale v tomhle případě je celkem na místě udělat výjimku. Nikdy mi to nebylo na obtíž. Navíc pokud se tam chystáte poprvé a vůbec nemáte ponětí, která bije, docela takovou organizaci uvítáte. Stejně jako fakt, že vás přivedou na místa, která stojí za to vidět a jsou něčím významná.

Do Sýrie se nelétá, většinou se cestuje autem nebo busem z Libanonu, v Bejrútu vás naberou a odvezou do Damašku (cca 3 hodiny, podle toho, jak se zdržíte na hranicích) To už také zajišťují organizátoři tripu, stejně jako tzv. security clearance, kterou potřebujete, aby vás do země pustili. Abyste ji získali, musíte jim předem zaslat kopii alespoň půlroku starého pasu a pracovní smlouvy nebo jiné potvrzení, že nejste novinář. Ty tam opravdu nemají rádi. Na hranicích pak zaplatíte za vízum (cca 60 euro) a tradá Welcome to Syria!

A jaké to vlastně je být v Sýrii?

Jedním slovem SKVĚLÝ. Nikdy jsem se necítila nepříjemně, natož ohroženě. Jak jsem zmínila, místní jsou nesmírně přátelští a rádi vás uvidí. Často se s vámi také budou chtít fotit, přeci jen jsme pro ně exoti, nebo si jen povídat. Ženy se zahalovat nemusí, pouze do mešit, a ani místní mnohdy nechodí zahalené. Větší města nejsou tak konzervativní, a navíc je tu hodně křesťanů, takže není ani problém s konzumací alkoholu. Syřané, světe, div se, mají dost podobný humor jako Češi (ano, mnohdy i dost černý humor), takže si za chvíli připadáte jako doma. Cítila jsem se tam dokonce tak uvolněně, že jsem si kolikrát musela připomínat, kde vlastně jsem a jestli se mi to nezdá. Do teď si říkám, jestli to nebyl jen sen. Ale nebyl. Byla to skutečnost a já jsem nesmírně vděčná, že můžu žít ve světě, ve kterém lze zase vycestovat do Sýrie. A třeba se k tomu díky mým zážitkům odhodlá i někdo další.

To be continued…