Ultimátní lék na depresi aneb když nemáte den

Ráda bych se s vámi někdy podělila o veselý příběh se šťastným koncem, ale většinou ze svých historek jednoduše vyjdu jako absolutní kretén. Ani dnešní povídka tedy nebude výjimkou. Nedávno jsem měla opravdu náročný týden a bylo mi ze všeho tak nějak ouvej. Znáte to, stres je největší zabiják a po mně šel v tom týdnu slušně.

Ve stavu absolutního vyčerpání jsem se plazila domů a snažila se navodit si po cestě dobrou náladu alespoň kvalitní muzikou. Ve sluchátkách mi hrála zrovna Whitney Houston a Kygova verze jejího hitu Higher Love. Když vás nepovzbudí na duchu tohle, tak už nic, že jo.

Ve vestibulu našeho domu jsem chvíli nepřítomně civěla do prázdné schránky a u toho si začala song pobrukovat. Stres mi nejspíš zatemnil mozek a já při refrénu široce rozpažila a nahlas zařvala „Briiiiing meee the hiiiigher love.“

Stála jsem tam jak Ježíš, když vítal svoje stoupence, už chybělo jenom světlo boží, co by mě z vrchu osvítilo, a do mého broukání v tu chvíli vlítnul týpek, co se vynořil ze sklepa. Stála jsem zády ke schodišti, takže jsem ho pochopitelně neviděla, a do mého zpěvu, lze-li to vůbec nazývat zpěvem, jsem se v téhle fázi už i pohupovala.

Borce to absolutně nerozhodilo, přiskočil ke mně zezadu a začal tleskat do rytmu. Došlo mi, co se stalo, a blesklo mi hlavou, že bych se třeba mohla pokusit nacpat do té poštovní schránky nebo rovnou skočit do zdi, ale zmohla jsem se jenom na to svěsit ramena a začít se neskutečně smát.

Týpek, kterého doprovázel i další kamarád, se taky bavil. Všichni jsme si tam chvíli tak slzeli smíchy, než povídá: „No super, až budu dělat nový album, vím, za kým jít.“ „Prosím, ne,“ vypadlo ze mě pouze, když jsem se šourala do schodů. Až doma mi došlo, co to vůbec plácal. Jestli jsem u nás v baráku potkala nějakého hudebníka, kterému jsem tam vystřihla ubohou verzi Whitney Houston, ze které se dotyčná nejspíš obracela v hrobě, každopádně to považuji za vrchol mojí kariéry.

Incident mi nicméně zvedl náladu, místo abych se doma pak utápěla v depresích, jsem se zalykala smíchy. Snad i vám tento příběh poslouží jako lék na depresi. Ať už vás sužuje cokoliv, mohli byste na tom taky být hůř, že jo. Třeba jako tady Kikina.