Příběh jednoho zadku aneb proč by si holky měly navzájem víc lichotit

Nedávno jsem byla ve fitku a šla zrovna z lekce body pumpu. Jestli náhodou nevíte, co je body pump, tak jsem vám to ZDE prosím pěkně shrnula. Procházela jsem kolem běžících pásů a všimla si holčiny na jednom z nich, která měla tak dokonalý zadek, že mi málem začaly téct sliny.

Slečna si to mašírovala a vedle ní ji nejspíš koučoval poměrně svalnatý mladík. Když si všiml mého pohledu, svraštil obočí. Tady by bylo na místě zmínit, že jsem fakt zírala jako sůva z nudlí. Byla jsem zpocená a na můj rudý obličej asi nebyl zrovna pěkný pohled.

Bylo mi to trapný, a tak jsem se se širokým úsměvem ke dvojici vydala: „Dobrý den, já se omlouvám, že jsem tak vejrala, ale slečna má neskutečně krásný zadek, to se opravdu nedalo přehlédnout.“

Mladíkův výraz přešel z rozhořčení do údivu, nakonec se široce usmál a dmul pýchou. „Ježíš, děkuju,“ smála se udiveně slečna a seskočila z pásu. Zepředu tedy vypadala neméně skvěle.

„Já si všimla vašeho pohledu, tak jsem to svoje civění chtěla uvést na pravou míru,“ doplnila jsem směrem ke klukovi. „No já si právě říkal, jeee, zase čumí nějaká závistivka,“ odpověděl rozpačitě.

„To mi bylo právě jasný, leč, přátelé, opak je pravdou. Možná to nevypadalo, ale šlo čistě o výraz bezbřehého obdivu.“ Fitness párek ze mě šel do kolen a já se s úklonky poroučela.

„To se často nevidí, že by si holky, co se neznají, takhle lichotily. Spíš naopak, bych řekl,“ volal na mě ještě. „To jste zatím asi poznal špatné holky. Ženská krása by se měla cenit za každých okolností,“ doplnila jsem a utíkala radši pryč, neboť mě začaly obletovat mouchy, jak jsem smrděla potem.

Po cestě z fitka jsem se zamyslela nad tím, co ten týpek říkal. Vlastně má možná trochu pravdu. Většinou když vystřelím poklonu nějaké krásné neznámé, žasne nad tím. Vůbec nechápu proč, ale standartně máme možná zakódováno, že to není vhodný, nebo to nepovažujeme za nutný, nedej bože si myslíme, že bychom měly jedna druhé spíš závidět.

Tak, přátelé, tady bych se na chvilku zastavila a prohlásila jedno velké BUUUUULLSHIIIIT!!!! Kde jste to slyšeli? Co vám to nalhali? Kdybychom si všechny měly závidět, tak se tu dávno pozabíjíme.

Neříkám, že je to vždy na místě, ale zrovna komplimenty bych v dnešní době rozhodně nešetřila. A nemusíte jimi častovat jen kamarádky nebo příbuzné. Když to kolegyni dneska sekne, tak jí to řekněte, i když se třeba ani dvakrát nemusíte. Pokud je paní za pokladnou v obchodě nesmírně milá, poděkujte jí za laskavost, když vidíte ve fitku holku s dokonalým zadečkem, no tak jí ho pochvalte.

Závist, faleš a takové to, jak já říkám, zmijozelství mezi holkama jsem nikdy nepochopila. Uznávám, že dívčí kolektivy jsou věc náročná, obzvlášť v dětství nebo dospívání, ale zmiňované nekvality jsou pouze důkazem nevyspělosti a nevyrovnanosti. Já taky nejsem Miss World a mám dny, kdy si přijdu tak hnusná, že bych si nejradši dala pěstí, ale jsem vyrovnaná sama se sebou a mám se ráda (i když na tom popravdě stále dost intenzivně pracuji). Tak proč jí tu prdel nepochválit, když je dobrá? Ta buchta nemůže za to, že je mi třeba mizerně. Kromě toho takový kompliment dělá dobře i těm, kdo ho zrovna vyslovují, to je vědecký fakt.

Pořád se mele o tom, jak to mají ženy ve společnosti těžší, a kecy v kleci. No tak si to pojďme ulehčit, ne? Za mě je prioritní, aby se ženy a dívky, speciálně holky v mladém věku, navzájem podporovaly. Na twerku jsem se naučila nejen sebelásce a ženskosti (furt se učím, s tou ženskostí jsem spíš pořád ve fázi Mr. Beana, ale já k té Beyoncé jednou dojdu), ale hlavně vzájemné podpoře. No, bez toho tým nepostavíte.

Ono, když někam přijdete doslova s holým zadkem a vůbec nevíte, co máte dělat, není to sranda. Takže když pak už trochu víte, co děláte, je na místě, abyste podpořili další. To je podle mě po sebedůvěře základ úspěchu ve studiu čehokoliv. A je povinností lektora, aby vás k tomu vedl. Pokud ve vás učitel, rodič, sourozenec, kamarád, kdokoliv pěstuje vzájemnou rivalitu (nemluvím teď o zdravé soutěživosti, ta je jistě na místě), závistivost a nevěnuje pozornost vašim pokrokům a nikdy vás nepochválí, pak to není učitel ani ideální vzor, ale člověk s vážným psychickým problémem.

Takže se pojďme, milé dámy, tak jako společně vysrat na to, co nás naučili, co v nás vypěstovala společnost, co jsme si vsugerovaly, dočetly se v Bravu a chytly se toho nebo já nevím, kde jsme to sebraly, a buďme jeden tým.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.