Jak na ženy? To by podle mě mohl být klidně samostatný obor na filozofické fakultě, kdyby ovšem na tuto otázku někdo znal odpověď. Problém je v tom, že ji neznají ani ženy samy. A pokud jo, tak jenom na chvíli, než si to rozmyslí, a je všechno jinak. Vím, o čem mluvím, náhodou jsem taky ženská. A právě proto si myslím, že k tomu mám co říct.
Začneme pěkně zostra nejhorším možným scénářem, když je ženská nasraná. Je potřeba položit si základní otázku: „Je to kvůli mně?“ Pokud víte, že ano, a to se stává v mizivém procentě případů, jste v prdeli, abych tak řekla. Snažte se, zaberte, kupujte cokoliv vám přijde pod ruku, kytku, čokoládu, porche, záleží na závažnosti prohřešku.
Pokud nevíte, že jste něco provedli, což se zase stává naopak v drtivé většině případů, no tak jste ještě ve větší prdeli. Pár dní, týdnů, měsíců, let to možná bude těžké, ale se správnou mírou podlézání a lichocení se možná dobéřete jádra pudla a trkne vás i jak situaci vyřešit. Buďte silní.
Když je žena nasraná na celý svět a vlastně ani není jasné proč, což je také častý model, doporučuji postupovat následovně: ZMIZTE A BUĎTE ZMIZELÍ, NEBO VÁS ZMIZÍ SAMA. S hormony bojovat nemůžete. Zmizelí zůstaňte, jak dlouho bude třeba, a až kolem sebe přestane plivat oheň, doporučuji jí donést hrnek horké čokolády, ideálně bez tuku, a říct jí, jak je krásná a úžasná. V případě potřeby ještě trochu poňuňat.
A jak si poradit, když po vás žena chce něco, co jí rozhodně netoužíte splnit? Nebudeme si nic nalhávat, je to tanec na tenkém ledě. Jen ti nejlepší vědí, jak ženu odmítnout a nezpůsobit tím apokalypsu. Z dlouhého a bedlivého pozorování jsem vyvodila, že je můj Bob v tomto ohledu víceméně génius. Takže vám jednoduše představím návod na následující modelové situaci.
Já: „Já bych tak hrozně moc chtěla pejska.“
Bob: upřeně se na mě zahledí „Ooo, ty máš tak nádherný oči.“
Já: „Ale fakt jako.“
Bob: „Jsou tak hluboký, úplně se v nich ztrácím.“
Já: snažíc se potlačit smích „To není sranda.“
Bob: „Oo, bože, jak já tě miluju, to je až neskutečný.“
Já: Už to nevydržím a tlemím se, marně se snažíc o vážný výraz. Nevzdávám se ještě bez boje a znovu se nadechuji.
V ten moment mě Bob zahrne polibky a kompletně mě umlčí. Lapám po dechu, jak se směju, a zároveň se bezúspěšně snažím odrazit jeho vášeň. Nakonec vždycky zvítězí, tahle metoda nemá chybu. V podstatě jde o to ubít ženu láskou a něžnostmi. Nelze nic namítat, je to téměř neprůstřelné.
Ženy jsou zkrátka jako květiny, když zapustí kořeny, jen těžko se jich zbavuje. Na druhou stranu bez nich na planetě nelze přežít. Pokud o svou květinu budete řádně pečovat a pravidelně ji zalévat (rozuměj donést sklenku vína do vany), bude kvést a růst, bude krásná a sousedi vám ji budou závidět. Pokud se o ni ale starat nebudete, odkvete a uschne. A co pak s uschlou kytkou, že jo?