Dostat se do bazénu v Podolí není věc tak docela snadná, řekla bych, že je to pro některé jedince (Já) věc přímo nelehká. Když už zjistíte, jak se tam při neděli z domu dostanete, trvá to tak šest hodin. Potýkáte se s různými typy nesnází, jako například fakt, že na vás všichni čumí, protože jedete bez make upu, výluka tramvají na nábřeží (ano, to je realita), a pokec s divnou paní, která vám začne sundávat vlasy z trička.
Po dvou dnech cestování dojedete zpocená jako dobytek na místo určené, koupíte si vstup, abyste zjistila, že jste úplně u jiný pokladny a vlastně zase nevíte, kam máte jít.
Vytáčím L
Kikina: „Hele, kde jste, já jsem někde vevnitř a nevim, kam mám jít?“
L: „No, my jsme venku, je tam docela hezky.“
N z backroundu: „Kde, že je?“
L: „Je vevnitř samozřejmě ta kráva.“
Po velice dlouhé debatě po telefonu, kdy se mě L snažila navést na správnou cestu, jsme se konečně shledaly. Když dorazím k prostranství, které si dámy zvolily, jako místo určené k válení, nelze si nepovšimnout několika zcela zřejmých faktorů, které všechny ležely v dosahu dvou metrů čtverečních. #svaloveckamsepodíváš
Kikina: „Si děláte legraci, že jo, vždyť jsem vám říkala, že mi není ta podprsenka od plavek a vy se usídlíte v semeništi kulturistů. No vida, támhle si jeden shakuje proteiňák, mám z toho chuť na nanuk.“
N: „To umim taky.“
Bez váhání popadá můj kytičkovaný take away cup na kafe a dělá, že si shakuje protein, pohled k nezaplacení mimochodem.
Kikina:“Hele, víš, že je to kelímek na kafe a má to tam tu díru?“
N: „Už jo!“
L: „Já taky něco mám!“
Vytahuje s tašky syrup na kašel..
Kikina: „Vopravdu?“
L: „Neblbni, to je třešňovice, nemohla jsem doma najít placatku, a tohle bylo to jediný, co jsem našla.“
Kikina: „Vopravdu?“
Musím uznat, že pohled na tři postpubertální gracie, které se na slunku sjíždí syrupem na kašel, okolo ležící doslova učaroval.
Pokud se chcete na koupališti spálit, máte dvě možnosti, namažte se kokosovým olejem nebo to ubalte. Zvolily jsme s děvčaty chytře obě varianty, bohužel ten kokosák šel na řadu první, takže situace byla chvilku lehce vyhrocená. #lepíto
O jedno spálení později:
L: „Hele, kde máme ty deky?“
Kikina: „Já je nevidim.“
N: „Já je nehledám“
Po konzultaci, jsme se rozhodly, že ze sebe ten kokosák a trávu mezi půlkama půjdeme smejt do bazénu. Vplouvám do vody a okamžitě se začnu chovat, jako retrívr, kterému jste hodili míček.
N: „Hele, ta už zase vidí jednorožce!
Kikina:“ Dooooory!!! Aaaaahooooj!“
L: „Aaaaahooooj!!! Velryboooo!!“
N, prsíc se u okraje: „Jste krávy, to neni možný!“
Po dalších vodních hrátkách kdy zcela vážně, a zcela nahlas debatuju o tom, jak se asi cítí zhulenej jednorožec, když jde kolem zrcadla a uvědomí si, že je jednorožec, doplňuji debatu o názorný tanec, snažím se napodobit toho jednorožce, jak tančí před zrcadlem, ale působí to trochu jako pářící tanec kosatek. Najednou mi dochází, proč se N celou dobu civilizovaně prsí u okraje bazénu.
Kikina, v úžasu zařve na celý areál: „Jo on támhle sedí ten proteiňák s kámošema!! Proto se tu vystavuješ!!“ Propukám v smích, hlasitý smích.
N:“Proč jsi panebože taková kráva, děláš to schválně?“
Kikina: „Seděj u toho kraje dlouho?“
L: „Hm, asi od tý doby, co jsi plavala čubičku kolem nich.“
Kikina: „Výborně!“ #staysingelforever
Tímto bych považovala letní sezonu za uzavřenou, stejně tak jako moje šance na vztah s někým jiným než jsou moje kamarádky nebo kouzelná lahvička od syrupu na kašel 🙂
Návod, jak zcela důstojně uzavřít letní sezónu
