Nedávno jsem ku jedné příležitosti kupovala softballovou pálku. Ano já a ne, už se to nikdy nebude opakovat.
Prodavač ve sportovních potřebách: „Dobrý den, mohu vám pomoci?“
Kikina: „Jo, očividně prej potřebuju baseballovou pálku“.
Prodavač se usmívá: „Ehm, tu nemáme, ale máme softballovou.“
Kikina: „Co to pro mě znamená?“
Prodavač: „No, záleží na co tu pálku máte, ale tahle je hliníková, ne dřevěná.“
Kikina: „Myslim, že to pro moje účely postačí, děkuji, já si ji vezmu.“
Takže si Kikina koupila pálku, v pohodě, easy. S pálkou, čouhající z kabelky si vykračuju po nákupáku (ano, tohle se stalo). Vcházím do obchodu se spodním prádlem, v obchodě jsou tři prodavačky a dvě zákaznice, všechny se na mě otočí. Neváhám ani minutu a zaměstnávám je skoro všechny, když platím, ozve se za mnou postarší, značně opotřebovaný security:
„Máte v tašce baseballovou pálku jo?“ Hm, pán bude koumák.
„To je softballová pálka, nashledanou.“
Možná jsem tu pálku měla koupit na konec, no nic, jdu dál. Poměrně podobná situace se opakuje v dalších třech obchodech, s tím, že už mě ty security rovnou obsluhují (nekecám, borec mi fakt donesl do kabinky jinou velikost kalhot, hustý). Začíná mě unavovat lidem říkat, že ta pálka není baseballová, to jako nikdo nehraje softball????!!!!
Na eskalátoru: „Slečno, vy hrajete baseball?“ (tak ty vole)
„Ne, a vy?“
„Já, že máte baseballku v kabelce.“ (pffffffftttuáááá)
„Je to softballka.“ S úsměvem pokračuju dál.
U vchodu do Calvina Kleina, security:
„Slečno, vy máte v kabelce….“
„Hele, jděte už do prdele!!!! Jo, mám v kabelce pálku vole, hliníkovou, na softball, ne nehraju žádný pálkový sporty a vlastně ani nevim, co to je softball, ale ráda nakupuju, teda aspoň dneska, takže mi prosím podržte ty tašky a já si jdu vybírat, je to možné?“
„Samozřejmě, potřebujete podržet i tu pálku?“
„Ne, na pálku mi nikdo nesahejte!“
„Jak si přejete, madam.“
Naprosto vyčerpaná jedu domu metrem, sluchátka v uších a nos zabořený do telefonu. Někdo mi klepe na rameno.
„Dobrý den slečno,…..“
„Ne, ta pálka neni baseballová, je softballová a opravdu jí mám v kabelce.“ Odpovídám, aniž zvednu hlavu.
„Slečno, já jsem revizor a chci vaši platnou jízdenku, ale pálku máte vopravdu pěknou.“
No, musím uznat, že softballisti určitě nemají jednoduchej život a až nějakýho potkám, asi sklidí muj obdiv, to teda jo.
Poznámka pod čarou: Ta pálka byla dárek pro managera Zanzibaru (myslim, že ten taky nehraje softball), k jeho narozeninám a v tom baru pořád je 🙂
Jak Kikina kupovala softballovou (!!) pálku
