Když mi Sugar volala, že pojedeme dělat barmanskou akci na tři dny do Brna, automaticky jsem to odsouhlasila, aniž bych si uvědomila, že je to Brno, a že by to mohlo mít nějaké fatální následky. Vyjely jsme naprosto logicky ve čtvrtek kolem šesté hodiny, kdy máte chuť v Praze všechny díky provozu pobodat. Upřímně se nedivím, že se někteří lidé odpalují v metru. Kolem páté večerní bych to udělala taky. Aby bylo jasno, Brno je pěkná díra. Hotely jsou tam drahý pomalu jak Alcron a věřte mi, ani jeden neni Alcron. Funkční bankomat mají tak jeden na celé Brno a lidi tam divně mluví. Narovinu vám říkám, že jestli se mě někdo ještě někdy v životě zeptá, jestli „su z Prahe?!“, tak ho taky pobodám. Došlo mi, že střízlivá to asi nezvládnu. První den jsme začínali v devět ráno(!!!). Jelikož snídaně v tom skvostném hotelu obsahovala kafe, co kafe nepotkalo ani vloni, asi si dovedete představit můj výraz a komunikační schopnosti. Byla jsem asi stejně přívětivá, jako profesor Snape z Harryho Pottera. Jenže pak se to stalo! Vyšel nám vstříc od hlavy až k patě potetovanej borec, co vypadal trochu jako Yella Wolf. Jak by řekla Bridget: „Ding fucking dong!“ Dle slov přihlížejících se mi zorničky roztáhly jako po pořádnym lasu kokainu. Za ním se vynořili další dva týpci podobného ražení a to už se mi trhaly rodidla. V devět ráno, bez kafe, vám řeknu, že to fakt byla síla. Úplně čirou náhodou to byli borci, kteří jezdí na BMX, a po celé tři dny tam dělali show přímo naproti našemu baru. Bůh mě miluje, přátelé, ale řeknu vám, tři dny zatahovat břicho a skoro nemrkat, aby vám něco neuniklo je fakt voser. Rozhodla jsem se, že Yella Wolfa si vezmu za manžela. Jenže pak jsem se dozvěděla, že když se na chvíli zdejchnul, tak vedle dělal protidrogovou přednášku pro děti, a že je striktním vyznavačem Straight Edge stylu. Samozřejmě jsem googlila, co je Straight Edge a dopátrala se, že naše podstaty se neshodují v šesti z pěti hlavních bodů. Takže jsem měla po ptákách, jako dycky a nad tímhle mistrem světa jsem zůstala jenom slintat. Místo očekávaného luštění omalovánek na jeho těle se stalo mým vyvrcholením pití drinků všech chutí a barev. Jestli je totiž něco horšího, než brňák, je to podnapilej brňák, takže Sugar usoudila, že bez jejích pestrobarevných chupit, takový večírek vůbec nemá smysl. Při asi stopadesátémdevátém chupitu:
Sugar: „Ty vole, není to alkoholismus?“
Já: „Já na to seru, aspoň jsme šťastný!“ a šoupu tam stošedesátý.
Kupodivu třetí den pro mě nebyl v duchu úplné smrti, na rozdíl od ostatních členů posádky, kteří s Sugar pracovali poprvé. A skutečnou třešničkou na tom brněnském chupitu byl neuvěřitelný slejvák, který nás potkal na cestě domu na D1, kde to vypadalo jako u Hory Osudu. Toliko bychom měli k našemu výletu. Ale nesmím opomenout velké díky, které patří chlapcům z týmu od Dominika Nekolného (to je ten skérovanej Yella Wolf), kterej je tak trochu mistr světa co se týče BMX, v praxi to znamená, že se na tom kole dokáže otočit víc než jednou dokola. Ne, je fakt radost na něj pohledět, jakožto i na jeho kamarády z týmu, klobouk dolu. Neboť bez nich bychom neměly před kým vypínat prsa a pravděpodobně bychom všichni opravdu uhynuli. Za zlatý hřeb považuji moderátora Pavlíka, jehož rodiče jeli nejspíš velké pecky, když ho vyráběli, protože takovou nálož řečnického ohňostroje svět nezažil. Stejně tak obdivuji jeho lásku k Piňa Coladě s deštníčkem. Kdybyste někdo chtěl moderátora nebo komentátora, tak to teda umíme. Jo! A ten Yella Wolf má taky svojí značku, která nese vše shrnující název do3ry (čte se to dobry, ne dodíry, ale to možná napadlo jenom mě). Takže Brno díky a za mě vole asi dobry.
Kikina na tripu aneb Brno? Za mě do3ry!!
