V posledních dvou letech mě mé okolí nekorektně zahrnuje dotazy ohledně mého rozmnožování a období ´Tak co, už máš chlapa´ nyní vystřídalo období ´Tak co, kdy hodláte založit rodinu.´ Plynou z toho dvě věci, zaprvé, všichni z mého okolí jsou znuděni vlastními životy, zadruhé, nikdy jsem jim nebyla dost dobrá. Jako nezadanou mě litovali, že nemám chlapa, teď je jim líto, že stále ještě nejsem březí.
Lidé, kteří mi nejčastěji pokládají dotazy ohledně lidských mláďat se řadí do několika kategorií. Všem kraluje Bobova babička. Ta se s tím panečku vůbec nesere. Naposled nás pozvala na oběd, pod příslibem svíčkové posadila naproti sobě, aby nebylo úniku, naservírovala polévku a sotva jsem stihla zakrojit do játrového knedlíčku, s naprosto vážným výrazem pronesla: „Tak kdy už bude svatba, Bobe, bude mi osmdesát, taky bych se ráda dočkala pravnoučat, než umřu.“ Tenhle trik s umíráním je podpásovka, na kterou prostě nemáte co říct, takže radši deset minut předstíráte, že se tím knedlíčkem dusíte.
U babičky se tyto dotazy ovšem dají pochopit. Kategorií samou o sobě je rodina, se kterou se vídáte párkrát do roka při výjimečných příležitostech, ze kterých mám v poslední době trochu vředy. Bombardují vás dotazy, nad kterými jste sami ještě nepřemýšleli, natož abyste na ně znali odpovědi, div že vám u toho do ksichtu nesvítí letlampou. „Kdy to bude?“ „Jak to proběhne?“ „Co byste chtěli?“ „Jaká budeš máma?“ „Kde chceš rodit?“ „Necháš dítě očkovat?“ ARE YOU FUCKING KIDDING ME? Já furt žiju v domnění, že děti nosí čáp, ty vole, co po mně jako chcete? Jako třešničku na dortu vám strčí do náručí miminko a trylkují o tom, jak vám to s ním sluší. Je to past! Jenom vás chtějí nalákat, aby měli spojence a mohli si s někým po večerech psát o prdíkách. V takové chvíli je mi srdečně jedno, jestli mi to mimčo v ruce sluší, pořád je to totiž módní doplněk mimo moji cenovou kategorii a snažím se ho co nejrychleji vrátit majitelům, abych ho nerozbila.
Úplně nejhorší kategorií jsou však vaši vrstevníci, známí, bývalí spolužáci apod., kteří už úspěšně počali. „Tak kdy už začnete pracovat na miminku? Máš nejvyšší čas, příroda nepočká, po třicítce už to není taková sranda, podívej se na nás, nám už jdou děti skoro do školy.“
Hehe, takže milej, zlatej, chodím já za tebou a ptám se tě, kdy už konečně dostaneš rakovinu varlat? A kdy přesně se z tebe stal odborník na moji dělohu? Leč oceňuji tvůj zájem o mou vaginu, naposledy, kdy ji kontroloval skutečný odborník, s ní nic v nepořádku nebylo. Taky se hluboce omlouvám, že odmítám přebalovat dítě ve 2+kk na parapetu, ale chci si před založením rodiny našetřit a naspořit, aniž bych se musela zadlužit až po kokot a zbytek života to děckám vyčítala. A to pomíjím fakt, jak nehorázně nevhodné tyto typy dotazů jsou, protože nikdy nevíte, co tázaná prožívá, třeba se o mimčo snaží a nejde to apod. Rozhodně si nemyslím, že někdo, kdo si upíchnul dítě ve dvaceti, páč co jinýho na malym městě dělat, žije ze sociálních dávek a svou ženu od početí posledního děcka neobtáhnul, mi může radit. Ani nemluvím o tom, že většina z těch, co tak nadšeně hupsli do rodinného života hned po střední, jsou dneska minimálně jednou rozvedení. A to napříč generacemi. Ale hlavně, že máte rad na rozdávání.
Jestli je pro někoho dítě povinnost nebo nějaká kolonka, kterou si do určitého věku musíte odškrtnout, jinak vás společnost zavrhne, tak prosím. Každý jsme svého štěstí strůjce. Pro mě budou jednou moje lidský mláďata radost (snad) a chci jim a jejich výchově dát, co bude třeba. Jsem fakt tak špatná jenom proto, že na to chci být připravená jak finančně, tak psychicky, fyzicky a mentálně. Nehodlám počítat plodné dny a měřit vaginální teplotu jenom proto, že je mi 28 a jsem pět minut ve fungujícím vztahu. Až vyloženě začnu toužit po tom, aby mi někdo roztrhl vaginu a zhuntoval tělo, tak se vrhnu do výroby dětí, ale bude to, až já a můj partner uznáme za vhodný, ne když mi to někdo bude cpát.
A že bude pozdě, než se rozhoupu? Lidská rasa je nejpřemnoženější druh na světě, neodstřelují nás zatím jenom proto, že jsme na vrcholu potravního řetězce. Byl by skutečně takový zločin neplodit dál, ale raději se ujmout někoho, kdo to potřebuje? Je to pro vás stále ještě moc velký Hollywood? Co se týče zvířátek, také nabádáte, ať se raději ujmeme těch bez domova. Ať pomáháme. Takže kdybych se náhodou z nějakých důvodů nestihla včas rozmnožit (a já to plánuji stihnout), nemám problém se ujmout cizího lidskýho mláděte. Naposledy, když jsem to čekovala, bylo jich na zemi opuštěných zhruba 250 miliónů, což mi přijde jako celkem slušnej výběr.
P.S.: Chtěla bych doplnit, že nemám v úmyslu na někoho tímto článkem útočit a nechci ani nikoho soudit. Také neříkám, že všichni, kdo založili rodiny ve dvaceti na to doplatili, to byl spíš takový příklad za všechny z mého okolí. Chci jen vtipnou nebo alespoň úsměvnou formou upozornit na to, jak lidi občas soudí mě. Berte to prosím s nadsázkou, osobně mi lidský mláďata nevadí a ty z našich rodin mám ráda. Díky mému klukovi se dokonce těším, až jednou budu máma, ale proboha nechte mě si to udělat po svém, stejně jako jste si to po svém udělali vy 🙂