Nevím jak vám, ale mně osobně YouTube docela přirostl k srdci. Není to tedy zásluhou českých Youtuberů, ale těch zahraničních. Myslím, že je to skvělá platforma, která se stala nedílnou součástí našich životů. Navíc je to bezedná truhlice s neuvěřitelnými bizáry. Nedávno si takhle brouzdám ty internety a narazila jsem na video takové roztomilé divoženky žijící na Bali. Ta při vstávání trénuje sebelásku a tvrdí, jak to má blahodárné účinky na její život a duševní zdraví. Hm. Já chuděra pomýlená jsem si ve své blažené nevědomosti řekla, že nemůže uškodit, když na to kliknu. No, nestačila jsem žasnout nad tím, jak až děsivě jiná jsou moje rána a začala jsem se vážně obávat o své vlastní duševní zdraví.
Kočka se probudila nahá v posteli a vypadala naprosto božsky. Dobře, chápu, já žít na Bali, tak mám taky nejspíš tvářičky jak růžičky a zdravou barvičku, ale asi bych spíš spala zabalená do moskytiéry. Hned po probuzení se prý ráda mazlí s pejsky. To schvaluji, jenže v reálu těm tvorům jde spíš o to, aby vás vytáhli z postele a mohli se konečně vyčůrat, takže na nějaké ranní propojování duše s další živou bytostí (takhle tomu fakt říkala) vám z vysoka serou, někdy i doslova.
Následovalo dýchací cvičení, které odůvodnila slovy, že ráda dýchá, protože je naživu. To dává docela smysl a vlastně to mám ráno podobně. Každé ráno strávím deset minut smrkáním a vyprazdňováním hlenu z dutin, než se konečně nadechnu. To bychom tedy měli.
Pak se buchta odebrala do sprchy, kde prováděla rituál sebelásky a opakovala si, jak se miluje a je krásná. Vzhledem k jejímu neoholenému podpaží, si dovoluji nesouhlasit. Já se tedy taky sprchuji ráno. Zhruba pět minut nadávám, než mi začne téct teplá voda, pak se zbylých deset snažím přesvědčit sama sebe, že má život smysl. Svoji krásu nicméně začínám vnímat zhruba až poté, co si namaluji obočí. A to jenom, když mám dobrý den. No nic, tak dál.
Dalším bodem byla konzumace celerového džusu, načež jsem k videu začala být nedůvěřivá. Žádná živá bytost podle mě nemůže chtít ráno dobrovolně konzumovat celerový džus a u toho milovat všechno živé. Nikdo. Nevěřím. Prostě ani hovno. Je to celer! Kdyby si tam vyždímala mango, člověk to pochopí, ale celer fakt nedávám. Mně osobně ráno pomůže jenom kafe. Nikomu to neříkejte, ale mnohdy je myšlenka na kafe to jediný, co mě dostane z postele.
Taky si udělala snídani ze zeleného listí, semínek a ovoce a půl hodiny meditovala nad tou miskou a děkovala Zemi, že jí poskytla potravu. Podívala jsem se na svoje tousty s marmeládou, které prostě MUSÍM mít každý den ke snídani a přiznám se, bylo mi trochu líto, že jim nevěnuju takovou péči.
Načež šla buchta běhat a cestou naslouchala zvukům pralesa a objímala stromy, aby cítila propojení s přírodou. Údajně jí šeptaly, že je krásná a živoucí. Nedalo mi to a ráno jsem nalípla ucho na kmen toho koštěte, co máme před barákem, jestli mi taky něco nepošeptá. Jediný, co jsem slyšela, byl soused za mnou: „Slečno, cítíte se dobře, nemám někoho zavolat?“ zeptal se s obavami v hlase. Asi nepochopil, že se snažím o láskyplné propojení s přírodou. Debil.
Na konci videa slečna doběhla na pláž, kde nahatá začala cvičit jógu. Video bylo samozřejmě s cenzurou, takže vám nepošlu odkaz (poznámka pro úchylné kamarády). Představila jsem si, jak tady utíkám někam na Vítkov, tam se obnažím a začnu dělat pozdrav slunci. Během pěti minut bych pravděpodobně pohoršila dvacet maminek s kočárkem a deset důchodců a odvedli by mě policajti. Nehledě na fakt, že běhám maximálně, když dobíhám tramvaj. A to zásadně jenom na cestě z práce, jinak mě ani nehne.
Dospěla jsem k závěru, že to slečně moc přeju, ale já bohužel nejsem ochotná vstávat ve tři v noci, abych stihla před prací všechny tyhle rituály, a to právě proto, že se mám až moc ráda. No nic, tak možná v příštím životě.
P.S.: Prosím vás, kdyby to někdo špatně pochopil, nevysmívám se tady slečně, protože ta je pravděpodobně šťastnější než my všichni dohromady. Navíc, ať si každý žije, jak chce, že jo. Jen mě pobavilo srovnání s mým vlastním životem, který bych shrnula spojením krutá reality 🙂