Je to už zhruba pět let, co jsem naposledy byla na maturáku. Ono totiž, když úspěšně odmaturujete a pak postupně odmaturují i všichni, co jste znali, nemáte moc důvodů chodit na maturitní plesy, dokud zase nezačnou maturovat vaše děti nebo mladší příbuzní. Suchý leden zásadně nevedu, nemá to pro mě žádný potenciál. Sice se mi játra během Vánoc proměnila v kámen a kdybyste je vyndali a někoho s nimi lískli do hlavy, pravděpodobně ho zabijete, ale mám pocit, že se u nich vyvinula abnormální schopnost regenerace. A jelikož jsem chtěla klasické světské radovánky s mojí žateckou partou přátel nějak zpestřit, zaúkolovala jsem nejstarší neteř, aby vymyslela, na jaký vyrazíme ples. Letos bude maturovat její kamarádka, kterou náhodou taky znám, a tak byla volba provedena.
Z mých jindy věrných přátel nakonec loajalitu prokázal jenom jeden, který měl dostatek odvahy se mnou vyrazit do žateckého kulturáku. Ohyzdná, monumentální stavba, která vznikla za bolševika, je vskutku kulturní dominantou našeho královského města, to teda jo. A jelikož bolševika pamatuje nejspíš i veškeré vybavení, včetně například koberců či závěsů, je na pováženou, jestli do takové parády vůbec vstoupit, nebo jestli to třeba není životu nebezpečné.
Nicméně jsme to prubli i s neteří a jejím přítelem. Posléze se přidali i snad všichni jeho příbuzní, a zpětně si uvědomuji, že jsem možná nebyla nejvíc reprezentativním členem rodiny, kterého by jim měla představovat, ale co už?
Vykundila jsem se od hlavy až k patě, a dokonce oblékla přiléhavé mini šaty velikosti 34, které mi kupodivu byly. Kamarádi prohlásili, že ze mě maturantům budou pěkně stát klacky, ale jelikož jsem tam kromě babiček a maminek byla skoro nejstarší, pochybuji, že si někdo takový starý vraždy vůbec všimnul.
Poté, co jsem usoudila, že dívenka, kterou jsme přišli podpořit, má nejlepší kozy ze všech, jsem se otočila k baru a v podstatě už se kromě nepatrných výjimek, které snad nikdo nezaznamenal, neotočila jinam. Zvolila jsem strategii rychlá smrt, jinak zvanou: Pij, dokud to můžeš polknout. Tou jsem spíš pohřbila všechny okolo než sebe. Od ginů s tonikem a panáků slivovice jsem se odtrhla jenom, když mě zaúkolovali, abych vystřelila na maturantku konfety.
Věděli jste, že se už nehází na děcka prachy? Nechápu, proč jim ty blyštivý papírky přijdou jako lepší nápad, i když uznávám, že těma kovákama to do hlavy tehdy celkem bolelo. A tahat je druhý den z účesu tak natuženýho, že se týden nepohne, taky nic moc.
Konfety mi pochopitelně nevystřelily, svině klouzavý, ale pravděpodobně si celá protější strana sálu prohlídla moje útroby, když jsem tam v podřepu balancovala na podpatkách a snažila se je vyprostit z tý tuby. Nakonec jsem usoudila, že ten bar mi svědčí víc, a zůstala na stanovišti. Volná zábava se u mě skládala bohužel i z tance na parketě, řady obohacujících konverzací, které bych raději zapomněla, a hojných návštěv pánských toalet. Nic se totiž nezměnilo a holčičí hajzly jsou vždycky všude plný, takže čůrat se chodí pořád na pány.
Nemám nejmenší ponětí, za jakých okolností nebo ku jaké příležitosti vznikla tahle fotka s inkriminovanou maturantkou, ale předpokládám, že jsem zrovna doceňovala její zadek.
Závěrem bych chtěla vzdát velkej big up klukovi mojí neteře, který se mnou více než důstojně držel krok v panácích, doufám, že se ho bude držet, a taky mému věrnému kamarádovi, který mi dělal garde, a poblil se snad ještě, než došel domu. Sorry, Honzo.
Pokud mě někdy potkáte na obdobné akci, utíkejte, zachraňte se, zapalte mě, ale v žádném případě nekývejte na to, že si se mnou dáte panáka. Pokud to totiž uděláte, pohltí vás plameny pekelné a jak je známo, co peklo schvátí, už nikdy nenavrátí. A kdybyste se chtěli zeptat, jak mi bylo druhý den, kupodivu jsem byla fresh jak Perrier. Kombinace ginů s tonikem a slivovice mi zkrátka svědčí, i když mě za to moje okolí nazývá prasetem a nastotisíckrát mě proklíná. Myslím, že si organismus nejspíš zvyknul. Tak zas za rok, kucí, během další plesové sezóny.