V poslední době jsem si povšimla, že si lidé často zoufají nad mladšími generacemi, konkrétně nad náctiletými a jejich způsoby a chováním atd. atd. Občas je mně z těch dětí taky trochu teskno, ale nikdy jsem nepatřila vyloženě k haterům teenagerů. Především proto, že jsem sama byla dítě, sama jsem byla teenager a sama jsem pořád mladá. Kdokoliv by měl námitky k poslednímu zmíněnému, nechť skoná krutou smrtí. Nicméně nedávno jsem zjistila, že to s těmi mladými ještě není úplně v prdeli, a ráda bych se s vámi o ten příběh podělila. Třeba vám to taky dá nějakou naději.
Jela jsem tramvají, když přistoupil takový roztomilý ulíznutý hošík s knížkou Harryho Pottera v ruce. Chvilku jsem ho pozorovala, jak si čte. Zvedl oči od knihy a zachytil můj pohled, tak jsem se usmála. „Jak se ti ten díl líbí?“ zeptala jsem se, aby řeč nestála, a abych nevypadala jako teta pedo.
„Je to lepší než předchozí díl, myslím, děj pochopitelně graduje, tak je to zábavný,“ prohlásil o čtvrtém dílu série o mladém kouzelníkovi. „Asi jsi už viděl filmy, co?“ „Jo, všechny, ale knížky jsou obsáhlejší, takže lepší,“ prohlásil, čímž si mě celkem získal.
„Čteš hodně?“ zajímalo mě. „Čtu hodně a rád, jsem pak chytřejší,“ prohlásil se šibalským úsměvem. „A kolik ti je, jestli se můžu zeptat?“ tázala jsem se. „Bylo mi dvanáct a tobě?“ odpověděl. „Mně už taky bylo dvanáct,“ odpověděla jsem tomu malému neomalenci a raději hned pokračovala ve zpovědi.
„Takže díky knížkám jsi chytřejší?“ „No jasně,“ zubil se. „To máš tak, některý kluci od nás ze třídy chodí za školu, kouří a jsou úplně blbí. Nejen že mají špatný známky, ale neumí ani pořádně mluvit. Natož pak s holkama,“ obrátil oči v sloup. „Jsou to vlastně takoví malí chudáci. Když já mluvím s nějakou holkou, většinou poslouchá a pak mi píše, jak jsem chytrej, a jestli s ní někam nepůjdu, tak kdo je na tom líp?“
Obočí mi vystřelilo do nebes a čuměla jsem na něj s otevřenou pusou. „No a někdy to zabere i na mnohem, MNOHEM starší holky,“ usmál se na mě stylem „If you know what I mean“, než vystoupil z tramvaje. „Tak díky za pokec, bylo to moc prima,“ zamával Ohnivým pohárem a nechal mě v úžasu odjet směr další stanice. Ještě chvíli mi trvalo, než jsem tu hubu zavřela a zpracovala, co se stalo. Takže prosím vás, já myslím, že to s těma mladýma zase tak špatný nebude.