Než se svět ponořil do karantény, tak se mě Bob jednoho večera zeptal, jestli mi nebude vadit, když si zapne v televizi fotbal. Samozřejmě jsem mu řekla, že není problém, že budu po očku koukat s ním a u toho čučet do telefonu.
Já: „A kdo hraje?“
Bob: „Paris Saint-Germain s Dortmundem.“
Já: „Aha, a komu fandíme?“
Bob: „Dortmundu.“
Já: „To jsou který?“
Bob: „Ty žlutý.“
Já: „Ok, mně se stejně víc líbí žlutá. A hraje dneska vůbec někdo známej?
Bob: shovívavě se na mě usměje a trpělivě odpoví „Třeba Neymar.“
Já: „Jo jasně, ten bejval docela dobrej, ne?“
Bob: „Je jeden z nejlepších na světě.“
Já: „A proč mu nefandíme?“
Bob: „Protože je to dement.“
Já: „Aha.“
Asi deset minut jsem zvládla držet klapačku a bedlivě pozorovala hru. Ta mě ovšem nezaujala, jak bych si přála.
Já: „Když hraje Slavia, je to větší sranda.“
Bob: rozesměje se
Já: zkušeně „I když musím uznat, že tam vidím trochu rozdíl mezi tím, jak hrajou tihle, a jak hrajem my. Teda aspoň v poslední době.“
Bob: „Ty vole, ten rozdíl tam byl dycky.“
Uplynulo dalších deset nebo patnáct minut.
Já: „Ty jo, nepřijde ti, že je ten Neymar nějakej tlustej?“
Bob: „Ne.“
Já: „Podívej se, vždyť je z něj cvalík.“
Bob: „Lásko, určitě nemůže přibrat, není tlustej.“
Já: „Já ti nevim, v tý reklamě na holítka vypadal hubenější.“
Bob: válí se smíchy
Po chvíli Neymar střílí první gól.
Já: „No, na to, jak je tlustej, běhá docela dobře.“
Bob: s hlavou v dlaních opět umírá smíchy.
Ačkoliv byl zbytek zápasu o něco akčnější, nic už neupoutalo tolik mojí pozornosti, dokud ovšem hráč Dortmundu jménem Emre Can (jsem pogooglila) nezahodil trpaslíka Neymara a nezačaly se mydlit oba týmy. Can si sice vysloužil červenou, ale podle mě to za to stálo.
Já: se smíchem „Letěl celkem dobře….na to, jak je tlustej.
Bob: řve smíchy „Lásko, on není tlustej!“
Já: „No, když myslíš. Tak to žluťáskům moc nevyšlo, ale hraje zase někdy v dohledný době někdo slavnej?“
Bob: slzí smíchy a nevěřícně vrtí hlavou
Do teď nevím, jestli to znamenalo, že nehraje, nebo že na ten fotbal příště radši půjde k někomu z kluků, a raději beze mě.
P.S.: Účelem tohoto příběhu není ani v nejmenším urazit váš oblíbený tým nebo hráče (i když třeba v poslední době přibral). Tak to berte prosím s lehkostí a nadsázkou. A fotbalu zdar!