Taky vám začnou skřípat zuby, když třeba někdo mlaská nebo jí s otevřenou pusou? Každý máme zajisté pár věcí, které nesnášíme nebo nemůžeme překousnout, podělím se tedy o to, co dohání k šílenství mě.
Vymačkávání zubní pasty-Já bych prostě zavřela všechny lidi světa, co nechápou, že se zubní pasta z tuby vymačkává ZESPODA, do jednoho baráku, a tam ať si klidně páchají zvěrstva, jaký chtějí. Ale se mnou nikdo takový sdílet zubní pastu nesmí, to vám povídám.
Drobky na kuchyňské lince-Kdo si krájí chleba, měl by si po sobě laskavě uklidit drobky, zní to logicky, že jo? Ovšem pak jsou lidé, kteří to prostě nedělají, myslí si, že ty drobky asi samy odskáčou někam do koše nebo se zhmotní třeba v jiný kus pečiva. A ty pak přijdeš a nic netušíc si na linku něco položíš, a ejhle, bordel všude.
Prázdné lahve/krabice/sklenice v lednici-Tohle je podle mě naprosto úchylnej zlozvyk a regulérně bych pachatele poslala někam do gulagu na převýchovu. Jak může někdo vrátit do lednice láhev džusu, kde je už jenom kapka na dně? Nebo nedej bože úplně prázdnou krabici od mlíka? Komu tím prospějete, hm? A co ten chudák, co půjde po vás, toužíc po lahodném doušku chladivého nápoje, kterýžto co? No nenajde! I když si myslel, že když je krabice v lednici, znamená to, že v ní ještě něco je! Takový člověk ztratí všechny životní jistoty, a navíc je odsouzen k vyprahlosti! A ještě to po vás musí uklízet. Kajte se, neznabozi!
Sedadla v tramvaji-Nevím, jak vám, ale mně přijde elementární lidská slušnost uvolnit místo či prostor někomu dalšímu. Nervy mi tečou, když pak vlezu do tramvaje a sedí tam pět lidí, každý na dvousedačce, ovšem na sedadle do uličky. Čili blokují sedadlo u okna a bezohledně nevěnují pozornost nově příchozím. Nepohnou se, neposunou, neuhnou, ba ani nezvednou zrak. Neřeknu, pokud to udělá nějaká babča, co se k tomu okýnku s nákupem prostě nenasouká, ale jestli vám tolik vadí lidský kontakt, prosím vás, choďte pěšky.
Oblečení na židli-Tady už jsme byli, tohle už jsme probrali. K mému úžasu existují lidé, kteří vytáhnou oblečení ze skříně, vezmou ho na sebe, pak usoudí, že se ještě nemusí házet do koše na prádlo, nicméně zpátky do skříně přeci taky nepatří. Hm, co s tím? Vítejte na židli! Dovolte mi, abych vás vyvedla z omylu. Ty hadry klidně můžete dát zpátky do skříně, od toho ji máte. Ale pokud je pro vás ta představa horší než smrt, doporučuji tichého sluhu. Náš se jmenuje Alfréd a všichni jsme doma moc šťastní.
Vystydnuté kafe-Ach, moje nervy, tohle je opravdu citlivé téma. Představte si, že mezi námi chodí tvorové, dokonce se nazývají lidmi, kteří si udělají kafe, a pak ho prachsprostě nechají vystydnout. A když si toho po půlce dne všimnou, tak si ho ti prznitelé klidně ohřejí v naději, že si ho vypijí, k čemuž zpravidla nikdy nedojde a jen se točí v začarovaném kruhu. Takovej vandalismus páchanej na mym nejoblíbenějším nápoji prostě nesnesu. Zhyňte únavou, říkám, nezasloužíte si kofein!
Špatně típnuté cigáro-Naštěstí se už ve společnosti nekouří, ale za blbě típnuté cígo by podle mě měli zavírat lidi do vězení. To bývalo za éry mých mladých let prohřeškem, který se trestal pohrdáním. Vždycky když jsem to viděla, měla jsem chuť vstát a típnout to dotyčnému o čelo. Ještěže kouření už relativně vychází z módy.
Poprskané zrcadlo-Nad tímhle jevem si lámou hlavu vědci po celém širém světě. Co za úchyla musíte být, abyste si poprskali zrcadlo zubní pastou? To se na něj jako nalepíte s hubou dokořán a mydlíte ty zuby při čištění hlava nehlava, nebo jak se to jako stane? Používáte místo kartáčku fén? Žádám vysvětlení, pokud to někdo dovedete.
Smrkání do umyvadla-Bůh mi odpusť, ale já tohle fakt nedávám. A uvědomuju si, kolik lidí to dělá a ani jim to nepřijde. Je to nechutný zvyk, ale pokud si po sobě to umyvadlo pak spláchnete a vaše dutiny jsou šťastnější, proč ne?
Poslední papírek-Tak pozor, tady tančíme na tenkém ledě. Tohle je věc, za kterou jsem schopná vyškrtnout z adresáře kamaráda. Není fakt nic horšího na světě, než když se těšíte na brko, s nadějí v srdci otevřete hulikrabku a zjistíte, že už tam není ani jeden papírek. Jsem-li na vině já, můžu si tak akorát rvát vlasy, ale nedej bože, kdyby byla zodpovědná jiná bytost. Regulérně nadělám papírky z ní.
Podělaný záchod-A na závěr téma, které je ve společnosti ožehavé, ale stále se to děje, a tak by o tom lidé měli být schopní mluvit. Já nevim, ale pokud jde člověk na záchod, je podle mě logické, přirozené, samozřejmé, aby se pak ujistil, že po sobě nenechal nějakou památku. Tady nejsi v historickém archivu, vole, nemusíš po sobě zanechávat sepsané paměti. Není to ok, nikdo o to nestojí a není to fér vůči tomu, co jde po tobě. Prostě si vezmi štětku a jeď, když už neumíš kadit rovně.
Závěrem bych ráda poděkovala vesmíru za to, že mi nadělil přítele, co žádnou ze zmiňovaných zvrhlostí neprovozuje. O zubní pastě a drobkách jsme si sice museli promluvit a Alfréda jsme taky nepořizovali jen tak zbůhdarma, ale už je z něj naprosto dokonalý spolubydlící.