O mém klukovi toho na sociálních sítích píšu hodně, ale ještě jsem nenapsala, jak jsme se vlastně dali dohromady. Většinou nepíšu aktuální věci ze svýho milostnýho života, protože by mě kvůli těm kecům třeba mohl nechat že jo. Jenomže tentokrát se nebude čekat, až bude po všem, protože to bych už nikdy nic nenapsala. Navíc se mě pořád ptáte, jak to bylo, tak tady to je.
Byl silvestr a může za to Sugar! Jo, zase. V tom období jsem na vztahy dost rezignovala, protože mě fakt nebavily a starala jsem se hlavně o svojí práci. Karty mi řekly, že v roce 2016 poznám svého budoucího manžela. Jasně, je to bizár, ale trochu jsem si v duchu oddechla, že to nemá bejt někdo, koho bych už znala. Takže jsem logicky na každého potencionálního nabíječe koukala trochu důkladněji, čistě pro jistotu. Taky jsem důkladně vymetala koncerty Majka Spirita, protože jsem byla přesvědčená, že jeho si vezmu. Pamatuju si, že před silvestrem jsem si na ty karty vzpomněla a odborně zhodnotila, že mi předpověděly sračku.
Sugar bydlela se svým ctěným bratrem, samozřejmě nechce být jmenován, takže mu říkejme třeba Roman 🙂 Mejdan začínal u nich doma a přišlo i pár Romanovo kamarádů. Z jednoho z nich jsem byla i docela nadšená, i když možná to bylo tím, že mi donesl cukrátka. Něco se mu blesklo v očích, když jsme si podávali ruku, ale shledala jsem to nadšením ze společenské události. Navíc se jmenoval Bob, takže tady byla šance, že si zapamatuju jeho jméno. Sedl si vedle mě a byl vtipnej, od určitý chvíle byl dokonce velmi vtipnej a značně jsme si notovali. Až do momentu, než to všechno posral a uprostřed konverzace zahlásil:
„…..no jo, ale Majk Spirit je kokot!“
Otočila jsem na něj hlavu ve slow motionu, zatímco Roman řval smíchy se slovy:
„Kámo, tak tohle jsi posral, tohle jsi ale hrozně posral!“
„Co jsem řek,“ tázal se Bob zděšeně.
„Vodsedni si!“ odbyla jsem ho rázně a usoudila, že už tak vtipnej neni a vůbec mě nezajímá.
Smál se, protože si myslel, že si dělám srandu, takže jsem si nakonec odsedla já a po zbytek večera se ho snažila ignorovat, z čehož všichni řvali smíchy.
Cestou za ohňostrojem jsem se nechtěně s Romanem odpojila od skupiny a zatímco všichni ostatní sledovali ohňostroj, tak jsem se stihla v parku vyčůrat, napravit litrem čehosi, co obsahovalo alkohol, hádat se s Romanem, že jsme ztraceni a pozdravit téměř celou jeho rodinu do telefonu.
Po návratu do civilizace jsem byla značně na šrot, a jelikož Bob po cestě sežral asi litr vodky, byl na tom dost podobně. V tomto stavu jsem ho úspěšně hejtovala dál a myslim, že jsem mu dost nadávala i po cestě do mateřské základny Zanzibaru. Od tamtud si toho moc nepamatuji. Pouze to, že jsem si v jednu chvíli dokonce uvědomila, že už mi možná moje okolí ani nerozumí a bude na čase vyklidit pole. Samozřejmě, že jsem chtěla jet domů se Sugar.
Jenomže ona hrozně dlouho stála u kasy. Načež Bob, který mě tam celou dobu přemlouval k odjezdu konečně docílil svého. Ne, že bych nechtěla nebo se bránila, že jo. Ale byla jsem tak na maděru, že mi jakákoliv následující společná aktivita přišla naprosto bezpředmětná. Nicméně jako správná počestná dívka, jsem za světla a úplně na šrot nasedla do taxíku s úplně cizím klukem. Klasik Kikina. Ale to jsem neměla absolutně žádný ponětí o tom, co bude následovat…