Na Silvestra jsme s Bobem oslavili druhé výročí našeho vztahu a on vyjádřil přání, že bych měla napsat, jaký to je po dvou letech se stejným chlapem (muhehe). No, jak myslí. Nebudu vás tady nudit sladkými cancy o tom, jak je to pořád super, i když je, protože to nikoho nezajímá. Naučila jsem se, že pokud na svůj vztah pějete chvalozpěvy, vaše okolí vám to buď nevěří, závidí nebo nad tím protáčí oči v sloup. A tak jsem si řekla, že to pojmu trochu jinak a svěřím se vám s věcmi, které se projeví až během společného soužití, nikdo vás před nimi dopředu nevaruje a pravděpodobně se nedějí jenom u nás doma.
Berte to, prosím, s nadsázkou a vězte, že žádný z uvedených příkladů u nás doma nikdy nevedl k hádkám nebo konfliktům. Na druhou stranu by mě ale zajímalo, jestli máte někdo podobné zkušenosti, případně jiné a jak to chodí u vás doma? Neváhejte přispět svou troškou do mlýna.
Všichni dobře víme, že existují lidé (Bob a asi všichni chlapi na světě), kteří dělí oblečení na čisté (skříň), špinavé (koš na prádlo) a něco mezi tím. To jsou kousky, co už měli na sobě, ale do skříně je zpátky dát nemohou (bylo mi řečeno, že to nejde). Kvůli této kategorii oblečení jsme si pořídili tichého sluhu, což je moc prima věcička. Nejde mi tedy do hlavy, jak je možné, že i tak nacházím kusy oblečení na zemi, speciálně pak ponožky. Jednou jsem vznesla námitku, že to nebude dobrý příklad pro budoucí potomstvo a byla jsem usazena větou: „Vidíš tu někde snad nějaké děti?“ Tadadamtam.
Jinak takové ponožky jsou obecně problémovým elementem. Jednak je furt ztrácí (Kam to jako mizí, řekněte mi kam, přece mu je nebudu připínat na kšandy jako dětem rukavice do školky?), nebo zmizí v pračce (Tohle se nikdy nevysvětlí, smířila jsem se s tím.), nebo je hodí do prádla, ale jsou naruby. Otáčet takovou propocenou ponožku je zážitek, který bych přála každému, kdo je kurva neotáčí, než je do toho prádla hodí!
Co se týče prádla, prohledáváte si kapsy, než do koše házíte prádlo? Ne? No měli byste. Nedávno jsem takhle přišla za Bobem se slovy: „Lásko, jestli si nebudeš ty posmrkaný kapesníčky vyndávat z kapes, tak tě zabiju ve spánku.“ Rozesmálo ho to, ale věřím, že to pochopil a bude na to pamatovat.
Jsou tu ale i další problémová odvětví, jako tuba se zubní pastou. Jako mnoho žen trpím obsedantně kompulzivní poruchou a v životě nepochopím, jak někdo může pastu mačkat zprostředka. Jako…KOMU TÍM PROSPĚJETE?! Když tedy sáhnu po pastě a tuba je zdeformovaná, jako by ji zasedla Halina Pawlowská, může mě to, řekněme, lehce rozladit.
U té mojí poruchy bych ještě chvíli zůstala. Mám to totiž podobně i třeba s potravinami v lednici, v kredenci apod. Prostě zelenina patří do šuplíku na zeleninu, ovoce zas vedle, sýry, šunka a mazadla nad to, to dá rozum, tak co dělá to máslo v jiný přihrádce? Taková věc mi úplně rozhodí feng šuej, proudění energie, flow, rozumíš, to se musí točit. Zkrátka, když bereš máslo z jedný přihrádky, vrať ho tam, kde jsi ho vzal. O tom, že poté, co se nějaká potravina sní/vypije, by se její prázdný obal neměl ocitnout zpět v lednici, ani psát nehodlám. To považuji za čiré barbarství. Prostě vražda, smrt, zabití!
A na závěr jedna jobovka, na kterou je odbornicí moje mamka (ale můj chlap to taky umí), která na mě odjakživa začne mluvit zásadně, když zapnu vodu, fén, vrtačku, drumce, cokoliv, co dělá rachot a já nemám sebemenší šanci slyšet, co říká. Modelová situace vypadá pak následovně: S očima na vrch hlavy ten kohoutek vypnu. V tu chvíli samozřejmě matka/Bob ztichne. „Co jsi říkal/a,“ ptám se trpělivě. „Ale nic, to nebylo důležitý,“ odpoví mi, načež začne podávat bližší vysvětlení přesně v momentě, kdy znovu pustím tu vodu. Daná situace se pak opakuje až do mého psychického zhroucení.
P.S.:
Kromě těchto prkotin, je třeba zmínit, že můj Bob je super pořádnej mužskej (já vim, nuuudaaa), ale já ho prostě pochválit musím, protože jsem v minulosti sdílela obydlí s různými druhy lidí a prasat, a tohle se prostě jen tak nevidí. Není nijak nechutnej, nedělá nic nechutného, sám od sebe uklízí, a to nejen po sobě. Případný nepořádek vnímá a sám od sebe ho uklidí. A klidně mi to záviďte, protože upřímně řečeno, chlapa jako je můj Bob bych si taky záviděla (muhehehe).