Když jsem před pár lety začala cvičit, přibrala jsem k tomu i jógu, protože jsem velice rychle zjistila, že si při ohnutí nedosáhnu ani na špičky prstů u nohou. Bála jsem se, že jestli to takhle půjde dál, za chvíli neroztáhnu nohy od sebe a to by mě hodně mrzelo. Jógu jsem tehdy zkusila a zase opustila. V loňském roce jsem se k ní vrátila, s tím ohýbáním to totiž nebyla žádná sláva.
Nechala jsem se inspirovat videi na YouTube, která by člověka měla náležitě motivovat a edukovat. Problém nastal už při základním flow. Daná směsice pohybů se skládá i z několika, co mají v názvu psa. Zatímco pes hlavou nahoru prošel u nás doma bez povšimnutí, pes hlavou dolů už tolik štěstí neměl.
„Co to děláš, lásko, mám jít za tebou?“ strčil Bob natěšeně hlavu do dveří, zatímco jsem vystrkovala prdel do stropu a v potu tváře těžce oddechovala. „To je pozice psa,“ vydechla jsem, jako by to bylo naposled. „Vrr, to vidím.“ Záhy mi došlo, proč by tato cvičení měl člověk provádět raději o samotě.
Zatímco si buchta na videu, která vypadala, že je už měsíc v kuse na halucinogenních houbách, zavazovala nohy do nějaký tkaničky, došlo mi, že se mi dotýkají části těla, který by rozhodně neměly, a naopak ty, co by měly být hodně daleko od sebe, se o sebe zpoceně třely. Z hlubokého dýchání se mi dělalo na blití, a když jsem se ocitla v pozici ještěra nebo co to bylo za plaze, hořce jsem zalitovala. Leč mi ta paní na videu, kterou už jsem proklínala, tvrdila, že mi pozice otevře pánev a kdo ví co ještě, jediný, co jsem otevřela byla pusa dokořán, když jsem zařvala bolestí. Nicméně jsem pochopila, jak by mi toto cvičení jednou mohlo pomoci při porodu. Vtip je v tom, že si tu vagínu prostě roztrhnete a mimino z ní vyletí jako namydlený. No super.
Když se Bob vrátil do místnosti, našel mě v pozici šťastného dítěte, kdy ležíte na zádech a pokrčený nohy hodíte do praku a tlačíte je za palce k zemi vedle sebe. Spatřila jsem nad sebou Bobovu zubící se tvář. „To je pozice šťastnýho dítěte,“ zafuněla jsem. „Ne, ne, to je pozice šťastnýho Boba,“ rozzářil se a pochopitelně to vnímal jako pozvánku k sexu. Nemohla jsem se vůbec bránit.
Paní na videu už jsem ze srdce nenáviděla, a když mi asi u stopadesátýho čokla opakovala, že mám uvolnit a vydechnout všechen stres, začala jsem hystericky ječet: „To ale bolí, ty píčo blbá!“ A když mi při rozkročení v podřepu řekla, ať vydržím a tlačím níž a níž, začala jsem si ji googlit s tím, že ji najdu a zabiju.
Na závěr toho hororu přišla pětiminutová meditace. No jo, to jenom sedím, nemůže se mi nic stát. Tak se teda nadechnu, uvolním mysl, vypustím stres dnešního dne. A že mě ta baba v Lidlu pěkně nasrala, ať chcípne. Musím uklidit ten nákup a uvařit, možná dám ty zbytky ze včera do mrazáku, co si asi vezmu zítra do práce? O víkendu bychom mohli zajít za babičkou. Musím taky zavolat mámě. Ježíši, zapomněla jsem zaplatit telefon. Už přišlo to vyúčtování za elektřinu? Proč má na sobě Bob děravý ponožky? Kam vůbec pojedeme letos na dovolenou? Kurva, ty záda už mě bolí. Hlasité „cink“ mi oznámilo konec meditace. No vida, to nebylo tak náročný. Buchta na videu se se mnou loučila se slovy Namasté. „S pánem bohem, fucking namasté i tobě,“ kývla jsem jí na pozdrav a odplazila se umřít do sprchy.
P.S.: Dnes jógu absolvuji o něco úspěšněji. Pouštím si zásadně videa, která ve mně nevyvolávají agresi a světe, div se, dokonce vidím výsledky. S tou flexibilitou mi hodně pomáhá Bob, občas se mi tam přimotá a dělá, že na mě upadl, ale v podstatě mě to baví a svaly mi i trochu sílí. Možná to tak nevypadá, ale vřele doporučuji každému, kdo chce udělat něco pro své zdraví. I když možná radši začněte s certifikovaným lektorem, který vám poradí, jak si nenatrhnout vagínu.