Pokud zamíříte do středního Vietnamu, je rozhodně pár míst, které stojí za to navštívit. My se z Hanoje vydali do Danangu, což je čtvrté největší město Vietnamu, leží u moře, a hlavně má letiště. Kromě pověstného „dračího mostu“ a pláží vlastně v Danangu není nic moc zajímavého, zato jeho okolí je opravdu nádherné.
Tři dny jsme jen cestovali, dvakrát z toho jsme si půjčili skútr a vyjeli na výlety sami. Na rozdíl od Hanoje se to v Danangu na skútru už dá, i když obecně cestování na skútru ve Vietnamu bych doporučila spíš zkušenějším řidičům.
Kousek od centra Danangu najdete pana Lee, který má na Trip Advisoru zhruba 400 skvělých recenzí. Půjčuje skútry za cca 150 korun na den a nepotřebujete k tomu žádný deposit. V podstatě je mu jedno i jestli máte řidičák. Umí anglicky, což je mu opravdu velkou výhodou a dveře s turisty se u něj netrhnou.
Na první výlet jsme se vydali do městečka Hoi An. Leží asi půl hodiny jízdy od Danangu a je památkou UNESCO. Ve městě, které je hojně vyhledávané turisty, je totiž opravdu hodně památek. Lidé se tu i ubytovávají, a proto je tu trochu dráž, než je na Vietnam zvykem.
Je to neuvěřitelně malebná vesnička plná lampionů, trhů a krásných pagod a muzeí. Po zaplacení vstupného dostanete šest lístků, které slouží jako vstupenky, jeden lístek=jeden vstup. Je tam sice víc atrakcí než šest, ale upřímně vám ty pagody po chvíli začnou splývat, takže takhle to vstupné bohatě stačí.
Asi nejvíc nás zaujala Quang Trieu Assembly Hall, v jejíž zahradách je dračí fontána. U té jsme se docela zdrželi. Můžete navštívit i muzeum keramiky a další. Každý obchůdek je vlastně sám o sobě zajímavý, předvádí tu tradiční řemesla od výroby masek, po šití hedvábných obleků. Ty si tu můžete nechat zhotovit na míru a poslat až domů. Jsou velmi kvalitní a poměrně levné, takže se to vyplatí. A kdo má takový oblek doma, že? Bob dodnes hořce lituje, že to neudělal.
V Art Gallery se pak můžete párkrát za den účastnit binga a zároveň se podívat na představení s tradičními tanci. Uvidíte tanečníky v kostýmech draků a jednorožců, ale i polonahé tanečnice. Pro někoho možná kýč, ale podle mě to stojí za to.
Když budete mít dost nákupů a památek, můžete se jen tak projít podél řeky, která městem protéká. Přes ni vede Japonský most, který je také symbolem města. Když se setmí a rozsvítí se lampiónky, je to opravdová romantika. Můžete také sednout na gondolu a trochu se projet. Já jsem posedlá vietnamskou kávou a v místní kavárně Hoi An Roastery, která si i kávu praží, jsem ji nakoupila do zásoby sobě i našim maminkám. Kdybych necestovala jen s příručním zavazadlem, asi bych je vykoupila úplně.
Později nám bohužel začalo pršet, takže jsme si koupili takové ty pláštěnky, které vypadají jako šprcky a každý se v nich cítí jako šulín. Jsou nicméně praktické, takže se hodily i na cestu zpátky. Na skútru to v dešti není totiž nic moc. Naštěstí na cestu pršet přestalo a my se plní zážitků vrátili spokojeně do hotelu. Hoi An si rozhodně získal moje srdce a vřele doporučuji se tam podívat.