Jak jsem krájela velikonočního beránka aneb proč vypadají vždycky jako posedlí démony?

Nikdy mě nenapadlo, že jednou budu psát příběh o krájení beránka. Ale v důsledku pandemie je to asi to nejzajímavější, co jsem v poslední době zažila. Prakticky highlight dne, týdne, možná i měsíce. Zároveň by mě zajímalo, jestli taky někoho z vás napadlo, jak je ukrojenej beránek creepy? Ne? Mě totiž jo.

Jednoho velikonočního dne zavelel známý kamarád hulihlad a došlo i na beránka politého čokoládou. Vzala jsem ho tedy na sál v podobě kuchyňské linky, kde mělo dojít k amputaci zadní části jeho těla neboli prdele.

Už při vyjímání z obalu ovšem nastaly problémy. Čokoláda byla lehce rozteklá, načež jsem ji měla až za ušima, a to jsem se ani nedostala k samotnému zákroku. „Takže budeš dělat problémy?“ povídám tomu neživému zvířeti.

Nicméně mě to nezastavilo a začala jsem operovat. Odkrojila jsem sotva pár kousků, když mi došlo, že takový čokoládový beran s půlkou těla vůbec nevypadá vábně. Vlastně vypadal spíš jako nějaká hračka z hororu posedlá démonem.

„Hele, ten beran je fakt divnej takhle bez těla,“ povídám Bobovi. „To mě nikdy nenapadlo, nepřijde mi,“ odpověděl. V domnění, že si to namlouvám, jsem se odhodlala v zákroku pokračovat.

„Tak jak bys to chtěl, pane rohatý?“ oslovila jsem berana vřele, než jsem zakrojila do další části jeho těla. Kupodivu nereagoval. Amputovala jsem mu ještě střed těla a jeho ostatky následně vrátila do obalu. Opět zaprasená, jako bych se vykoupala v čokoládové lázni.

Beran na mě hleděl sice trochu vyčítavě, ale odpor nekladl. „Ty jo takhle je fakt divnej,“ povídám znovu Bobovi. „Jak má člověk krájet velikonočního beránka, aniž by pak vypadal jako tvor z pekel? Navíc si připadám hrozně zvrhle, když krájím roztomilej symbol svátků.“

„Já bych mu usekl hlavu,“ odpověděl Bob a mně ztuhla krev v žilách. Vyjeveně jsem hleděla z berana na svého budoucího muže. Nakonec jsem usoudila, že mu nejspíš budu muset na chvíli zatrhnout Play Station. Zjevně to v něm vzbuzuje sklony k násilí.

Beran na mě hleděl vyčítavě ještě dva dny, dokud jsme ho nesežrali. Hlava se krájela překvapivě hladce, o pověstné beraní tvrdohlavosti nelze být ani řeč, nevím, co s tím všichni máte. Problémy nepřišly kupodivu ani po jeho požití. Domnívala jsem se, že se do mě třeba vtělí jeho duch, ale zdá se, že zlověstně to trvanlivé pečivo jenom působilo.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.