Pokud máte doma psa nebo jste ho někdy alespoň hlídali a zkoušeli v jeho přítomnosti cvičit, nejspíš víte, o čem je řeč. Vzhledem k pandemii nyní cvičí doma většina lidí, kteří chtějí zůstat aktivní. Jenže se psem za zadkem to občas může být pěkný (v)oříšek.
Pes je totiž, jak je známo, zvíře zvídavé a hravé. Takže pokud si lehnete nebo sednete na zem, automaticky to bere jako povel ke hře. A jestliže mu okamžitě nezačnete věnovat pozornost, tak si ji zkrátka získá jinak. Proces většinou funguje následovně:
Rozložíte si podložku na cvičení, a zatímco se připravujete, pes ji zabere a lehne si na ni jak dlouhý, tak široký. Hravější jedinci na ni rovnou fláknou hračku, aby bylo jasno, jaký scénář bude následovat. Pokud se psa snažíte odstrčit z podložky, začne vám to v rámci hry vracet. Jestli se tedy chcete dostat ke cvičení, musíte se smířit s pěti centimetry čtverečními, a to, pokud jde o malé a velkorysé plemeno, nebo máte prostě smůlu a cvičte si na zemi. Nazdar.
Další problém nastává v momentě, kdy si sednete na zem. Pes na vás hledí s natočenou hlavou. Možná to vnímáte jako nevinný projev roztomilosti, ale nemylte se, ve skutečnosti to zlotřilé zvíře vlastně říká: „Za chvíli tě hrozně sejmu!“
A přesně to se stane při prvním sed lehu. Domestikovaný domácí mazlíček se změní v dravou šelmu a skočí vám na hlavu. Nadšeně vám rve hračku do obličeje, protože si určitě přeci taky chcete hryznout, to je jasný. Doporučuji nevydechovat s otevřenou pusou, jinak ji budete mít plnou chlupů nebo něčeho horšího.
Když se v zoufalství převalíte na břicho ve snaze posílit střed těla při vzporu, je to pro psa další výzva. Tady jsou možné dva scénáře. Buď vám skočí na záda, aby asi přispěl svou špetkou do mlýna a přidal vám zátěž (rozuměj, protože ho to prostě ba), nebo se znovu zaměří na hlavu. Jakmile pochopí, že jste v bezbranné pozici, okamžitě zahajuje lízací útok. Tohle je prosím pěkně zvlášť nepříjemné, pokud je pes po večeři.
Napadá vás tak dlouho, dokud se rezignovaně nesvalíte celí oslizlí a nezačnete ho drbat a hrát si s ním. Ovšem pozor, jakmile to vzdáte a složíte podložku s tím, že se mu tedy budete naplno věnovat, psisko si spokojeně odkráčí do pryč a přeorientuje svou pozornost na misku s granulemi, kostičku, pelech nebo jiného člena domácnosti. Chraň bůh, kdybyste ale tu podložku rozložili znovu, aktivuje se rychlostí světla.
Nevím, kdo psy takhle naprogramoval, ale jsem si jistá, že mu u některých jedinců trochu ujela ruka, když rozdával potrhlost. A ještěže tak, bez nich by to domácí cvičení totiž nebyla taková zábava.