Z naleštěného a organizovaného Singapuru jsme se přemístili do absolutního chaosu a špíny Hanoje na severu Vietnamu. Úplně chápu lidi, kteří tam byli a říkají, že se jim Hanoj nelíbila. Není to rozhodně pro každého.
Už jenom vykročení na ulici se totiž může změnit v boj o holý život. Takhle hustý provoz je asi jen málokde. Houfy skútrů jezdí všude, kde se dá a pravidla silničního provozu tu asi nikdy nikdo nevynalezl. Nemylte se, ani na chodníku nebudete v bezpečí. Chodníky totiž neslouží k chůzi, ale k parkování skútrů a vlastnímu byznysu místních. Ti si tu rozloží cokoli, co prodávají, plus malé plastové židličky a stolky, u kterých sami jedí a vy se většinou můžete najíst také. Budete-li chtít přejít silnici, prostě jděte. Semafory nehrají žádnou roli, takže pokud se budete zdráhat, nikdy nepřejdete. Jednoduše vykročte a ony se vám ty skútry vyhnou.
Navzdory provozu je ve Vietnamu obecně velmi bezpečno. Vietnamci jsou zlatíčka, která vás pohostí za každých okolností, i když sami mají málo. Jsou stále usměvaví a budou se s vámi chtít fotit, protože jste pro ně tak trochu exoti. Ve Vietnamu obecně není velká kriminalita a na ulicích je bezpečně.
Jestli budete hledat nějaký solidně působící podnik, kde se najíst, můžete hledat hodně dlouho. Všichni tu jedí na zemi, u těch plastových stolků, v největším dirtu. Prostě jděte tam, kde bude nejvíc místních, protože tam vás neotráví. Jídlo je ve Vietnamu obecně skvělé, ale vegetariáni by tam asi chcípli. Co se týče hygieny, nesmíte si to tak brát a být citlivky. Často si myjte ruce a vezměte si zásobu černého uhlí. Nám se celkem hodilo. Kombinace ostrého koření a vietnamského piva se může totiž trochu nevyplatit, o čemž si můžete přecíst ZDE. Navíc veřejné záchodky teda žádná sláva.
V Hanoji jsme bydleli v centru Old Townu, vedle tržnice Dong Xuan Market. To je naprosto ideální lokalita, neboť v Hanoji dojdete všude pěšky. Odvážnější mohou zkusit ten skútr. Hromadná doprava je pro cizince velmi komplikovaná, viděla jsem, jak za jízdy někdo vyskakuje z autobusu, do kterého bych teda nikdy nechtěla nastoupit. Další možností je rikša nebo Grab, což je asijská verze Uberu, která funguje v mnoha státech. Taxi je obecně lepší volat si z hotelu, ačkoliv jsou místní přátelští, taxikáři vás mohou s klidem obrat.
Ve Vietnamu je oproti Singapuru velmi levně. Mnohem levněji než u nás. Spousta lidí si tu proto ráda nakupuje na tržnicích oblečení a všechno možné. Dostanete to doslova za pár korun. 1 milión vietnamských dongů je 1000 korun, takže se všechno i velmi lehce přepočítává. Pro příklad za cca 200 korun se tu ve dvou královsky navečeříte.
Na prozkoumání města vám stačí bohatě dva dny. Déle se vám asi ani nebude chtít zůstat, i když je pravda, že na smog a polykání prachu si po čase zvyknete. Přes mračna smogu jsme první dny ani neviděli a trochu se nám z něj točila hlava, ale dá se na to zvyknout. Nebo si můžete pořídit roušku, kterou často nosí i místní.
Stará čtvrť je krásná. Pokud se kolem Jezera navráceného meče v samém centru vydáte po setmění, můžete narazit i na někoho, kdo vám prodá trávu. Bude dražší a o dost hnusnější než u nás, ale co naplat, člověk musí brát, co je. V jejich teplotních podmínkách skunk jen těžko vypěstují. Brko si můžete dát i diskrétně na ulici, ale opravdu o něco diskrétněji než u nás.
Jezero je atrakcí i přes den, stejně jako Chrám literatury, Ho-Či Minovo Mauzoleumn, nespočet pagod a vůbec celý Old Town. Doporučuji navštívit Water Puppet Theatre na Dinh Tien Hoang Street u Jezera navráceného meče. Maňásci na vodě jsou pro někoho možná kýč, ale je to fajn atrakce, pokud se před tím zhulíte, naprosto ideální.
Každý správný turista se také vydá na Train Street. Yep, to je ta uzounká ulička s kolejemi, kterou několikrát za den projíždí vlak a lidé se tam fotí jako šílení. Denně tu na vlak čeká opravdu velká spousta turistů, ale pokud chcete vědět, v kolik ten vlak pojede, nedozvíte se to. Každý majitel kavárničky vám řekne jiný čas, jen abyste u něj vydrželi o něco déle. Navíc vlak jezdí každý den jinak. Pokud se ho dočkáte, obchodníci vás začnou tlačit na stěny domečků a odeberou veškeré sezení pryč. Musím říct, že ani mě nenapadlo, že mezi mnou a vlakem bude jenom zhruba 15 čísel, o to větším překvapením bylo, že vlak tedy moc nezpomalil.
Vietnamská káva je absolutní šlágr, mnohem chutnější než káva z Jižní Ameriky, tedy alespoň za mě. Dejte si ale pozor, pokud si objednáte kávu s mlékem. Dávají si do ní totiž většinou mléko kondenzované, což je za mě hroznej humáč, protože kafe vůbec nesladím. Specialitou Vietnamu je Egg Coffee, což je doslova kafe s vejcem. Žloutek se regulérně vyšlehá s kondenzovaným mlékem a vzniklá hmota se navrší na kávu. Přiznám se, že jsem to nevyzkoušela, protože mám trochu strach z konzumace syrových vajec a nejsem fanoušek slazeného kafe, ale asi si to našlo své příznivce.
My jsme se v Hanoji ubytovali na čtyři dny, ale dva z toho jsme strávili na výletech mimo Hanoj, neboť sever Vietnamu je opravdu nádherný. Ale o tom něco povím zasejc jindy.