Když jsem před pár lety začala s twerkem, nenapadlo mě, že mě to tak chytne. O několik let později, už na jiných lekcích a s jinou lektorkou, jsem sice furt stejnej třesoucí se kretén jako před lety, ale vtip je v tom, že mi to vůbec nevadí. A to ani když se občas stane, že se mi neklepe, co má, a ani nechtějte vědět, co se mi místo toho klepe.
Na twerku máme vždycky hrozně fajn partu. Řekněte mi, kdo z vás, kdo jste ve vztahu, má tu možnost minimálně jednou týdně pozorovat partu holek, jak vrtí zadečky? No, nikdo…já jsem si to myslela.
Twerk mi dodal sebevědomí v mnoha ohledech, jen co je pravda. Lektorka Paula se nás na jedné z lekcí snažila naučit tzv. sebevědomou chůzi, což nevypadalo vůbec složitě. Plná sebevědomí jsem to doma chtěla natrénovat na Bobovi. Nakráčela jsem teda do obýváku jako Beyoncé v klipu Crazy In Love, jsem si jistá, že jsem tak vypadala, fakt. Bohužel místo toho, aby to Boba odrovnalo, se mě zeptal, jestli mi přijde normální, abych byla v sedm večer ožralá, ještě k tomu bez něj. Nu, což.
U některých prvků Paula používá slova jako ladnost nebo ženská energie, která okamžitě doprovází hurónský smích. Když totiž Bůh naděloval ženám ladnost, tak já jí jenom mávala, jak letí kolem. Jsem asi stejně ladná jako Franta z Mostu!, kdybych to měla přirovnat.
Jednou jsem se taky takhle nabitá ženskou energií odvázala na schodech u nás v baráku. Se sluchátky na uších jsem do textu „move it, baby, shake it, do it“ začala třást zadkem, než mi na rameno netrpělivě zaklepal soused s tím, že by rád prošel. Upozorňuji, že když vás něco takovýho potká, vždycky můžete prostě začít předstírat epileptický záchvat.
Když jsme s holkama v létě měly intenzivní týdny, pravidelně jsem jezdila domů tramvají a u toho stahovala na střídačku jednu půlku a pak druhou. Jelikož nemám velkou prdel a moc mi tyhle pohyby nejdou, potřebovala jsem to prostě natrénovat. Bohužel jsem si neuvědomila, že jedu na Žižkov, more, a hladově mě pozoruje skupinka evidentně sexuálně frustrovaných dělňasů, kteří smrděli hůř než já po tom twerku…
Na twerku se mi líbí taky to, že je úplně jedno, jak vypadáte. Popravdě řečeno holky s většími zadky to mají trochu jednodušší než taková sýkorka po obrně jako já. Mně se tam toho moc neklepe, a tak musím trénovat víc. A i když se občas najdou ty, které se stydí tancovat v kalhotkách, což je nezbytnost, protože ve stahovacích legínách si asi moc zadnicí nepotřesete, za chvíli je to přejde a na poslední lekci jdou už klidně i ve sportovní podprdě.
Já se nikdy ukazovat nestyděla, né, že bych teda měla co. Musím ale uznat, že pod ty gaťky radši nosím ještě jedny menší. Přeci jenom jsou části těla, které při určitých pohybech mohou vyniknout, a já bych byla ráda, kdyby zůstaly mezi mnou, Bobem a mojí gynekoložkou.
Pokud si tedy chcete zamakat, zasmát se a zatřást svými přednostmi, dámy, neváhejte dorazit do TS Voila na Jiřák, kde naše drahá Paula už od 24. září povede nový kurz. Vsadím se, že nebudete litovat a sebevědomí najednou budete mít na rozdávání. Anebo taky ne, ale minimálně vám to aspoň bude u prdele 😀
[…] Když jsem před lety začala chodit na twerk, můj tehdejší šéf mi vřele doporučil, abych s tím hlavně nikde nevystupovala. Viděl mě tančit asi tak s patnácti promile v baru, kde jsem tehdy pracovala, což můj výkon neomlouvá, ale pojďme se shodnout, že vzhledem k okolnostem hodnocení nemohlo být zcela objektivní. Já jsem asi poslední člověk na světě, co by měl přehnaně vysoký sebevědomí, a twerk v mém podání jsem shrnula už například TADY, svoje „pokroky“ pak následně TADY. […]